Kalendář závodů

ČERVEN

 

 

RGPL GT3 Endurance

28.6. 8H Suzuka



ČERVENEC

 

RGPL 24 Hours of Spa Francorchamps

18. - 19.7.

Live stream

Odkazy

 

×

Oznámení

Please enter your Disqus subdomain in order to use the 'Disqus Comments (for Joomla)' plugin. If you don't have a Disqus account, register for one here

Michal Harmáček

    Nejtěžší závod v serii endurance, australský Bathurst. Na tuto trať jsem si vyhradil mnohem více času než na jiné tratě a tento trenink byl na celkové jízdě znát. Je to velmi těžká trať, úzké a dlouhé serpentýny mezi zdmi, minimum prostoru na chybu a rychlý trest za sebemenší chybku. Do závodu jsme bohužel šli jen se třemi jezdci na dvě auta. Víťa bohužel nemohl, tak jsme se podělili. Kvalifikace dopadla Pro Alfu a Karla na 17. místě a já s Betou na místě 20. z 26. Nebylo to extra, ale nebylo to ani nejhorší. Strategie byla jasná, jel jsem za Betu 45 min, pak 45 min přestávka, pak jsem přesedlal do Alfy na 1,5 h, pak opět 45 min přestávka, po té další 1,5 h v Betě. Betu jsem pak předával Dušanovi na posleních 45 min.

    První jízda za Betu nebyla tak špatná, bohužel jsem díky ostatním obdržel pár poškození už v zaváděcím kole a behěm prvního stintu dalších pár, ať vinou jiných jezdců, nebo svoji. Při předávce Dušanovi jsme museli bohužel opravovat. Když jsem po pauze přesedlal do Alfy, měl jsem nervy na dranc, neudělat chybu, abych případně nezničil klukům možnost se dobře umístit a zbytečně se nepropadat. Tento dvojstint dopadl celkem dobře, nad moje očekávání. Sice jsem díky vlastní blbosti musel dvakrát na stop/go za rychlost v boxech a lehce poťukal auto, ale nepropadl jsem se. Zato po pauze a přesedlání zpět do Bety byla katastrofa. Drobné chybičky a to nejhorší přišlo ve 117. kole. Na vrcholu serpentin se roztočil na desáté pozici Andrej Marečák. Viděl jsem ho z celkem dobré dálky, ale zvolil špatné řešení. Místo abych zpomalil a počkal co se bude dít, rozhodl jsem se ho objet zleva a to se mi vymstilo. On celou dobu skákal kolem zdi a když jsem byl u něj a byl už zařazen na levé straně, tak se mu auto odrazilo příčně přímo mě do cesty a trefil jsem ho čelně. Oba jsme byli dost poškozeni, on z vlastní chyby a do toho moje srážka. Než jsem se s nestabilním autem dokodrcal do boxů, ztratil jsem spoustu času a samotná oprava ho také zabrala dost, myslím kolem 100 vteřin. Od té doby jsem jel už jako vyměněný a přidal pár dalších chyb. Vinu na tom také nesla únava, byl to dlouhý závod a pro mě prakticky křest ohněm. 

    Nicméně abych to shrnul, Bathurst je trať, která hodně otestuje jezdce, spoustu mu toho dá, naučí a spoustu také sebere. Je to trať, která nic neodpouští, na druhou stranu je to obrovská výzva. I přes to všechno jsem Dušanovi předával auto, s kterým mohl dokončit závod a celkově se tak umístil na patnáctém místě. Jsem rád, že jsem mu měl co předat, že to neskončilo odstoupením. Za co jsem ale moc rád, že jsem to Alfě nepokazil, ačkoli jsem úplně zbytečně ztratil minutu za dvě stop/go, nezhoršil jsem drasticky umístění jejich vozu a dokočili tak na skvělé deváté pozici.

 

Karel Němec

    Bathurst. Vrchol sezóny. Možná to není nejdelší závod, rozhodně ale nejnáročnější. V současnosti se mu může rovnat jen Nordschleife, která ovšem dokáže odpustit daleko víc chyb díky tomu, že není od čáry k čáře sevřená mezi betonovými zdmi, ale přece jen mezi tratí a svodidly je ještě kousek trávníku, místy dokonce výběhové zóny. Mně se na Bathurstu nikdy nedařilo, to samé jsem ostatně psal i ve vyjádření k Monze, a stejně jako tam, i teď na tomhle kopci v Austrálii přišel čas to zlomit. Po pěkných výsledcích v prvních dvou závodech jsem byl celkem optimisticky naladěný a namotivovaný, což se ukázalo i při přípravě, kdy jsem sice vynechal nějaké delší tréninky, na trati jsem byl ale snad skoro každý den. Organizaci jsme už také dotáhli asi do aktuálního možného maxima, ladíme jen drobnosti.

    V kvalifikaci jsem ze sebe vydal opravdu hodně a nakonec z toho byl osobní rekord, 2:07,289, o vteřinu rychlejší než Michal v Betě, který se v poslední době výrazně zlepšil a nebýt chyb, dost možná by už jezdil někde na mojí úrovni. Uvidíme, jestli jeho výkony namotivují i zbytek týmu k dalšímu sebezlepšování, nebo případně povede k nějakým organizačním změnám. To vše ukáže čas, během letoška bych s naší sestavou nechtěl nijak zvlášť hýbat, netajím se už ale tím, že chci v Alfě jet pokud možno na nějaký výsledek a tím pádem v ní mít to nejlepší, co máme - i kdyby to znamenalo, že já sám se přesunu do Bety.

    Na startu mi díky mému, možná až lehce překvapivému, kvalifikačnímu výkonu patřila sedmnáctá pozice, se kterou jsem byl více než spokojený - za mnou byli většinou opravdu pomalejší jezdci, kteří by na mě nemuseli ani v prvních kolech moc tlačit, a přede mnou naopak spusta dobrých, zkušených borců, kteří by snad nemuseli předvádět nějaké nesmysly. První kola nakonec proběhla opravdu v klidu, takovém, jaký ani na Bathurstu není na naší lize zvykem. Samozřejmě je to ale jedině dobře, už proto, že je to skvělá reklama pro naši ligu. V prvních kolech jsem si ještě musel odbýt penalizaci průjezdu boxy za kolizi s Emilem Geršákem na Monze. Rozhodl jsem se projet už ve druhém kole s myšlenkou, že se třeba vyhnu nějakému postartovnímu provozu, a skoro by se to i vyplatilo, kdybych z boxů nevyjel přímo za Rozemeijerem, který nejezdí nijak rychle, zároveň se ale velmi obtížně předjíždí. Nakonec jsem se přes něj ale dostal a sbíral jednu pozici za druhou. Jedinou komplikací během prvního stintu byl Standa Vlnas otáčející se v The Cutting, kde zdržel mě i Michala na několik dlouhých vteřin.

    Kvůli Víťově absenci jsme byli nuceni jezdit dvojité stinty, což ovšem otevřelo další strategické možnosti - zejména to bylo doublestintování pneumatik, což se mi sice nepodařilo využít během mého druhého dvojstintu v Betě, kde jsem po tvrdém kontaktu se zdí musel opravovat a zároveň jsem tedy rovnou i obul čerstvé pneumatiky; v Alfě se mi tak ale podařilo možná minutu ušetřit. Co se Bety týče, myslel jsem, že ji dokážu trochu vytáhnout, postavil se mi do cesty ovšem Bobek Steiger, který jel velmi pomalu v zatáčkách, ovšem výjezdy měl perfektní, rychlost na rovinách taky, a prostě se mi ho nedařilo předjet. Během nějakých pěti kol jsem za ním ztratil snad půl minuty a taky poslední zbytky nervů. Nakonec jsem, ve snaze do něj nenarazit v jednom z míst, kde až nesmyslně brzdil, skončil ve zdi. Další krizové situace přišly díky Vítkovi Pelákovi, který opravdu neumí pouštět o kolo, vybíral si pro to opravdu ta nejhorší místa a prováděl to tím nejhorším způsobem, ideálně zabrzděním ve stopě. Naštěstí jsem se ale pokaždé dokázal vyhnout.

    Pro Alfu nakonec závod nedopadl vůbec špatně, i přes pár problémů jsme dokázali opět dokončit na devátém místě, což nám přineslo čtrnáct bodů do šampionátu. Tam je Alfa momentálně na úžasném osmém místě. Při pohledu na tabulku se dá říct, že spolu s Chmell Teamem jsme nejlepší ze zbytku světa - před námi jsou posádky TeamRGPL, LUNA a Varga SimRacing, tedy opravdu rychlí a zkušení borci. Co mě překvapuje je rozhodně United Space Creatures, jejichž výsledky ani v jednom autě neodpovídají jejich mnohaletým zkušenostem. Já jsem každopádně více než spokojený, závod i přes absenci jednoho jezdce probíhal a dopadl opravdu dobře. Jak jsme sezónu dobře rozjeli, tak v ní i dobře pokračujeme, nesmíme ale usnout na vavřínech a dál pokračovat v tvrdé práci a poctivé přípravě. Děkuju Dušanovi i Michalovi za to, jak to se mnou zvládli, gratuluju nejlepším a těším se zase příště při šestihodinovce na Imole!